Návrh poslance Marka Šnajdra na 7% plošné snížení cen a úhrad léčiv, které neprošly revizním řízením, odvádí pozornost od oblastí skutečných úspor. V kombinaci se snahou prezidenta ČLK Milana Kubka prosadit v nejvíce
regulované části českého zdravotnictví, kterou jsou léky, snížení úhrad ještě významnější, bude mít za následek jen další zvýšení spoluúčasti pacientů. Přesně tak, jak Česká lékárnická komora (ČLnK) uváděla ve svých vyjádřeních
na počátku roku 2011. Podle premiéra Petra Nečase se má stát návrh novely zákona navíc určitým „nosičem“. Existuje tak reálná hrozba, že dojde během druhého čtení této novely v poslanecké sněmovně k jejím hlubším změnám, které obejdou standardní připomínkové řízení odborníků.

Navržené řešení pouze nesystémově „zmírňuje“ důsledky složité legislativy a zdlouhavé provádění revizí cen a úhrad, které je v kompetenci Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Nemůže přinést ani významnou úsporu finančních prostředků určených pro zdravotnictví. Dostupné statistiky uvádějí, že léky na předpis činí v nákladech pojišťoven pouze 17 % a jejich podíl trvale klesá. Ze zmíněných 17 % dosud neprošla revizí cen a úhrad pouze menší část. Množství léků proplacených pojišťovnami je přitom v ambulantní sféře závislé především na výši tzv. preskripčních limitů lékařů
a ty zůstávají bez významných změn.

Léčiva jsou již velmi dlouho bezesporu nejvíce regulovanou oblastí ve zdravotnictví. „Velmi dobře je to vidět ve srovnání vývoje úhrad léčiv a například zdravotnických prostředků,“ říká Michal Hojný a pokračuje, „zatímco úhrada léku na snížení cholesterolu Zocor 20 mg klesla mezi léty 1999 a 2010 z 1098,- na 157,08 korun za balení, úhrada testovacích proužků do glukometru zůstává stále stejná, 700,- korun za balení.“ Potvrzují to i statistiky VZP. Porovnáním jejích nákladů na zdravotní péči v roce 2004 a očekávaným definitivním účtem roku 2010 zjistíme, že výdaje na léčiva předepsaná na recept poklesly i přes zavádění nových drahých přípravků v tomto srovnání o 1,32 mld.
korun ročně, což činí snížení nákladů o cca 5,5 %, zatímco v souhrnu ostatních segmentů zdravotnictví došlo k jejich nárůstu o téměř 35 mld. korun za rok vůči stavu roku 2004, což činí neuvěřitelných 42 %. Z celkových výdajů pojišťoven na zdravotní péči jde polovina financí do ústavní péče a čtvrtina do péče ambulantní.

Jestliže hovoříme o zásadních úsporách ve zdravotnictví, pak je musíme hledat v trvale vysoce rostoucích a viditelně ne zcela kvalitně regulovaných segmentech a v rozsáhlé investiční činnosti bez jasné koncepce. Navržená novela však znamená pro náklady pojišťoven pouze kosmetickou změnu, na pacienty, lékárny a jejich odborný personál bude mít naopak velmi neblahý dopad.

Tisková zpráva