Vážení zákazníci lékáren,
 

jelikož patřím mezi vás, tak vaše rozčilení nad ztrátou obvyklých slev a bonusů dovedu pochopit. Na druhou stranu ale věřte, že v Evropě není normální, aby léky, hrazené ze zdravotního pojištění, stály pacienta de facto různě podle toho, kde je kupuje: zda v lékárenském řetězci, v soukromé lékárně, nebo třeba v lékárně krajské nemocnice, pokud ji má na povel nějaký hejtman typu pana Ratha.

Ale žádný strach, o nic moc nepřijdeme: na dárečky k nákupu je každý zákon krátký. Hlasité obavy lékárenských řetězců z ničení konkurence nejsou tedy ničím jiným než čirým pokrytectvím.
 

Obdobné je to ale i s tvrzením zákonodárců, že zákazem slev bojují proti plýtvání a zbytečnému předepisování léků. Přece musejí vědět, že lékárny věru nejsou tím správným bojištěm. Daleko účinnější zbraní by v tomto případě bylo konečně omezit provize farmaceutických firem, vyplácené lékařům za předepisování právě jejich výrobků.

Že přitom nejde o „selhání jednotlivce“, ale o systém, ve kterém se točí miliardy, je snad už jasné. Další kámen úrazu by poslanci snadno našli i ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv, který neplní svou revizní funkci, protože nestíhá přeceňovat hrazené léky podle nejnižších cen v Evropě.

Tady se ztrácejí miliardy. V lékárnách nanejvýš drobné.

Lída Rakušanová